Publikováno: 17. května 2018, ML
Než jsem se začal nořit hlouběji do králičí nory genealogie, vůbec jsem netušil, jak daleko se dostanu a co zjistím.
Ne že by mi to k něčemu bylo, když s tím nic neudělám. Každopádně jsem zjistil několik pozoruhodných poznatků.
Bádal jsem po všech stranách, jenže počet lidí se každou další generací zdvojnásobí. Proto jsem se začal nejvíc soustředit na otcovskou linii.
Celkem jsem se tam dostal o 10 generací do minulosti. A došel jsem k tomuto: Můj nejstarší nalezený předek, prapraprapraprapraprapraděda (8x pra), v této linii se jmenoval stejně jako já, jen žil o víc než 300 let dřív.
Podle mnou zjištěných informací žil mezi léty 1661 a 1736, a s mojí 8xpra-babičkou Annou měl syna, mého 7xpra-dědu Matouše.
Toto je má otcovská linie:
Co se mi z matrik nepodařilo zjistit je to, jestli byl některý z mých předků levoboček. Takže vše, co jsem zjistil nemusí být vůbec pravda.
Velká část mých předků pocházela z Veřovic. Tam se z Telecka dostal i rod Mikoláše Besedy. Byli to královští svobodníci urozeného erbovního zemanského rodu, což byl, myslím, ten nejnižší šlechtický titul. Nevím, co to v praxi přesně znamenalo, ale nejspíš nemuseli chodit na robotu.
Jeho potomci pak byli dědičnými rychtáři ve Veřovicích. Obec dodnes používá erb rodu Besedů - stříbrnou ovci držící zlatou motyku na zeleném poli.
Rodem Besedů se ostatně zabýval i veřovický rodák Jan Beseda. Výstup jeho bádání je spíš legenda, než pravda. Každopádně stojí za přečtení.
Podle jeho informací vznikl spor mezi rychtáři Veřovic, Mořkova a Hodslavic a novojičínskými jezuity. A to kvůli zabavené krávě. Rychtáři se dali dohromady a sepsali roku 1743 stížnost vrchnosti. Její text mimo jiné obsahoval následující:
My rychtáři, purkmistři, úřady a čelo poctivé dědiny Veřovic, Mořkova a Hodslavic, panství Novojičínského, zavazujeme se a obligirujem (pozn. stvrzujeme) přítomným reverzem Všichni za jednoho - a jeden za všechny.
Podle J. Besedy se spor dostal přes císaře až do Vatikánu. Tam si údajně jeden z papežových kardinálů ke sporu připsal poznámku "tři mušektýři" (v překladu z fancouzštiny královští svobodníci).
Asi už je jedno jak to dopadlo, ale teoreticky si o nějakých sto let později mohl tento dokument při studiu přečíst i Alexander Dumas. A poznámka i text ho mohly inspirovat ke Třem mušketýrům.
Zdroje:
Článek ve Veřovickém zpravodaji ze srpna 2011
Krátké info na Facebooku Naše Veřovice
Informace k rodokmenu jsem si zapisoval do programu, který umí data přežvýkat a vyplivnout z nich nečekané statistiky. Níže uvádím některé z nich:
I když je to obecnější téma, není o nic míň zajímavé než ta předchozí. Při bádání v análech se dají zjistit i jiné informace než jen data životních událostí.
Tak například to, jaké jazyky či písma se úředně používaly, že byla vysoká úmrtnost čerstvě narozených dětí nebo čím se předkové živili.
Osobně mě nejvíc baví číst v gruntovních knihách. Ve zkratce to byly dokumenty, které říkaly, komu co patří.
V současnosti už bere každý dědictví jako samozřejmost, ale v minulosti to zdaleka nefungovalo jako dnes. Nejčastěji dědil nejstarší syn a než dědictví to bylo spíš přednostní právo majetek od rodičů odkoupit. V knihách je vše uvedené do každého detailu. Většinou musel nechat rodičům na dožití výminek, ročně jim platit a průběžně vyplácet i své sourozence.
Samozřejmě to není ze zajímavostí všechno a mohl bych tady psát do nekonečna. Třeba časem vyjde pokračování.
© 2026 Martin Lacina